Medvídkov

Před dávnými časy, za sedmero horami, kam paní Kosová létá prát své šaty, stále jedna kouzelná chaloupka.

Kolem chaloupky zahrádka, v zahrádce jezírko a v jezírku rybičky. Největší a nejchytřejší rybičkou byl Macek, kterého všechna zvířátka v zahradě znala. Byl totiž tak moc zvědavý na svět kolem sebe, že měl hlavičku věčně nad vodou.

Jednoho krásného podzimního dne, když Macek právě vykukoval z jezírka, přiletěla paní Kosová:

„Paní Kosová, paní Kosová, povězte mi prosím, co jste viděla na cestě„  naléhal Macek.

Paní Kosová však byla zabraná do praní svých šatů a neodpovídala.

„Paní Kosová, paní Kosová, vyprávějte mi prosím, co jste všechno viděla, když jste sem letěla?“ úpěnlivě žadonil Macek.

Paní Kosová viděla, že Macek je neodbytný, tak se usadila na okraj jezírka a pustila se do vyprávění. Vyprávěla například o holubech, kteří žiji ve městě. Řekla o nich, že jsou to moc pracovití tvorové, skoro tak pracovití, jako kosi.

Potom vyprávěla o lese, o hrdličce která je moc krásná a milá, skoro tak milá jako kosi. Nejvíce Mackovi zahrálo do noty, když pani Kosová řekla, že v lese je spousta komárů a že ti jsou nejchutnější svačinkou.

To Macek hned potvrdil, protože komáři byli jeho nejoblíbenější svačinkou na noční hladině jezírka. Ale když paní Kosová začala vyprávět o medvědech, Macek byl zcela ohromen a strašně moc chtěl vidět medvěda.

A neodradilo ho ani to, když paní Kosová řekla:

„Jsou to obří a silní tvorové, jsou skoro tak silní jako kosové.“

Na místní zahradě bydlel i čáp z Maďarska a když uslyšel jak moc touží Macek vidět medvěda, rozhodl se, že mu nějakého toho medvěda musí přinést. Protože ale takový skutečný medvěd je moc velký a děsivý, čáp Mackovi přinesl medvídka z vosku.

Tak se stalo, že den co den čáp přinesl nějakého toho medvídka pro Macka a ten měl obrovskou radost z nových kamarádů.

Netrvalo dlouho a zahrádce se začalo řikat Medvídkov a dnes tam žije tolik medvídků, že někteří se rozhodli pro Mackovo nadšení a zvědavost, vydat se objevovat svět: